Polystyrenové Česko
je politováníhodné, jaký boom zaznamenalo markantní rozšíření trendu výstavby „polystyrenových hradů“. Jedná se o lidovou řetězovou reakci. Tyto technologie „zalepí“ momentální problém jak zateplit (!) dům a vyřeší tak i vizuální stránku domu. Dalším plus ke šlápnutí vedle je, že lidé se snaží ušetřit tam, kde se to mnohdy nevyplácí. Kupují tak levné materiály. Kvantita nahrazuje kvalitu. Ale položme si otázku: „Jsme skutečně tak bohatí, abychom si mohli stále kupovat levné věci?“
S takovou výstavbou se zcela ztrácí veškerá funkčnost a mnohdy i estetika - dvě důležité věci, které společně byly a nadále jsou klíčem k úspěchu nejen architektů a stavitelů. Učebnicovým příkladem, kde funkční stránku předběhla estetika a rychlost výstavby, jsou - vila Tugenthat v Brně od světoznámého architekta Miese van de Rohe a Müllerova vila v Praze od Adolfa Loose. Dva z největších klenotů architektury 20.století, které nyní tolik žádají rekonstrukci a dodnes můžeme zaznamenat nedostatky stavebních prací minulého století, způsobuje i špatné odvětrání zdiva. To je znatelné především v zimě. Památkově chráněné stavby se nevytápějí, jsou ve svahu a jejich návštěva teplotně ! připomíná návštěvu podzemních jeskyní. Vlhko, chlad a plísně historickým klenotům nepřidají a rekonstrukce jsou v nedohlednu. Stavební materiály zůstávají stejné, PŘÍRODNÍ, samy o sobě nejtrvanlivější, kvalitní, ale pouze ve správné stavební kombinatorice získáme jejich benefit, který je v úspěšné souhře materiálů. To je kámen úrazu - výstavby „rychle a levně“. Pokud obalíme dům do umělé hmoty, hřeje nás pocit, že jsme ušetřili, ale skutečnost je jiná. Vizuální pohled na dům „michelin“ nás svojí funkčností po dvou až třech letech donutí akci „fasáda“ zopakovat. Koloběh kdo déle vydrží... Funkčnost umělých materiálů je velice nízká a ve špatné kombinaci žalostná. Umělá vlákna jsou neprodyšná, zdivo pod nimi nedýchá, vlhkost se neodpařuje a vznikají plísně. Životnost je krátkodobá, fasáda popraská, a sloupe se. V lepším případě jsme v koloběhu stálých oprav.
Otázkou zůstává, proč stavíme „fast minute domy“? Domy, u jejichž výstavby nemyslíme na budoucnost. Polystyren ztrouchniví, zčerná, časem zmizí...To je špatná cesta budoucí architektuře!!! Technologie fast minute!